16.7.2025

Když se modlíme „přijď království tvé“, prosíme Boha, aby vzal moc do svých rukou. Jistě, on je svrchovaným Bohem a králem a tuto moc samozřejmě už má. Jde však o to, aby s touto mocí působil ve mně a v životě každého člověka. Tato prosba je tedy riskantní: jako meč tne do živého, do naší nejhlubší touhy „mít moc“ ve svých rukou: moc nad svým životem i nad druhými. Jde o jeden ze základních pramenů pokušení: potěšení z moci.

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger se nechal slyšet, že „moc je to nejsilnější afrodiziakum“. Přináší potěšení, poblouznění (podobně jako drogy). Ztratit moc znamená ztratit potěšení, zdroj seberealizace. Jediným východiskem je najít potěšení z jiné moci – Boží. A právě k tomu směřuje tato prosba: nezakládat si na vlastní moci.

Je to prosba, která vyžaduje změnu postoje, protože když takto prosím, implicitně říkám: „Otče, dávám ti svou moc nad svým životem, odevzdávám se ti, vládni nad mými myšlenkami, city, plány, vztahy… nad mým životem.“

A je to pro nás dobré, aby Bůh kraloval v našem životě, protože když on je na prvním místě, všechno je na správném místě. A naopak není dobré, když Bůh nemá vládu nad naším životem – a tu vládu máme jen my.

Dodnes si pamatuji, jak jsem před mnoha lety navštívil jednu farnici. Jak jsem seděl u stolu, všiml jsem si, že na zdi visí hliněná destička, na které bylo napsáno: „Zde kraluje Ježíš.“ To bylo pro mě tak nečekané a silné, že to mám před očima, jako kdyby to bylo včera, i když od té doby uplynulo už skoro 30 let. Vnímal jsem to jako osobní vyznání a přání, které bylo zároveň výzvou: „zde kraluje Otec“, „ať v mém životě kraluje Otec tak jako v životě Ježíšově“.

Pokud věřím, že Otec je nesmírně dobrý, toužím po tom, aby projevil svou moc nade vším a ve všem. Proč jinak prosit o příchod Božího království, pokud by tento Bůh byl proti člověku?

Boží království v nás není statickou skutečností, ale dynamikou, pohybem. Boží energii, která nás nenechává v klidu! A zároveň nás proměňuje,  formuje, aby se tak postupně naplňovalo ono Pavlovo „už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).

Nebojme se v důvěře v dobrého Otce prosit: 

Otče, přijď Tvé království do mého srdce, odevzdávám se ti, vládni nad mými myšlenkami, city, plány, vztahy… nad mým životem, přijď do srdcí všech mých blízkých v rodině, farnosti, církvi, do srdcí mých přátel, kolegů… Ať přijde tvá mocná láska, ať tvá přítomnost naplní celý svět,  tak jako mořské vody pokrývají zemi.“

Z knihy:

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• hledáte knihu?
• Novinky KNA